Nemoci neexistují

     Nevím, jestli někdo přede mnou přišel s podobným tvrzením. Zdá se nesmyslné, kacířské nebo prostě jen pitomé. Odporuje životní zkušenosti všech lidí. Každý člověk včetně malých dětí byl přece v životě někdy nemocný. Alespoň rýmu měli v naší zeměpisné šířce všichni. Víme jaké to je, když se naše tělo náhle přestane chovat tak jak jsme zvyklí a začne vykazovat příznaky nemoci. Přijdou bolesti, pocit slabosti, nevolnosti. Tělo nám náhle začne odepírat poslušnost a omezovat nás v běžném denním provozu. Nemoc nás vždy alespoň do jisté míry zbavuje vlády, moci nad svým osudem. Jsme ne-mocní.

Nejsem z těch, kteří si vytvoří teoretický koncept a pak podle něj začnou ohýbat zjevnou realitu. Nevěřím ani na to, že objektivní realita neexistuje jak tvrdí ti, podle kterých každý má svůj subjektivní vesmír, ve kterém žije. Zatím vše nasvědčuje tomu, že pravda je někde uprostřed. Všichni se setkáváme v něčem co vnímáme jako tzv. objektivní realitu, všem společnou. To co je podstatné je subjektivní náhled, směr ze kterého tuto realitu pozorujeme. Mezi tím, co jsem skutečně  a pozorovanou realitou leží naše ego se svými názory, závislostmi ale hlavně úzkostmi a neuspokojenými potřebami. Jako bychom měli nasazené brýle, které nám vše zabarvují a různě deformují. Běžně dochází k tomu, že událost kterou jeden pozorovatel vnímá jako skvělou, radostnou, povznášející, může v jiném člověku generovat úzkost či vzbuzovat odpor.

Jak to souvisí s titulkem tohoto článku? Z mého subjektivního pohledu nemoci neexistují. Zajdu ještě dál: troufám si tvrdit, že nemoc je ve skutečnosti projevem sil zdraví. Není to nějaká entita sama o sobě, jako strašidlo číhající za rohem. Zde už se opírám o biodynamický koncept kraniosakrální terapie. Systém všech živých organismů je tvořen a udržován oživující a uzdravující silou, které říkáme Dech Života. Tato síla je inteligentní, ví přesně, co má dělat aby živý systém udržela ve stavu zdraví. Proniká prostorem a všemi organismy, které se doslova koupou v jeho „náruči“. Je možné sledovat jeho přítomnost jako vnitřní tkáňové či buněčné „dýchání“, když jeho proudění rozpíná a smršťuje tkáně a pohybuje tekutinami. Podle „matrice zdraví“ která je součástí každého živého systému ví přesně jak má tento systém vypadat ve stavu dokonalého zdraví a nepřetržitě jej udržuje. Svým působením vyrovnává odstředivé, traumatické a destruktivní síly, které na organismus působí zvenku i zevnitř z lidské mysli.

Když na sobě pozorujeme symptomy akutní nemoci, je to tedy jen proto, že Dech života, tedy síly zdraví se snaží o opětovné navrácení organismu do rovnovážného stavu. Můžeme těmto silám pomoci – různými léčebnými zákroky, užíváním léků, tím že si naordinujeme klidový režim a podobně. Ale to zda vůbec a jak rychle se uzdravíme záleží především na tom, zda a jak se podaří těm oživujícím a uzdravujícím silám života, které nás neustále pronikají opět nastolit rovnováhu v našem systému. Takzvané chronické choroby jsou kapitola sama pro sebe. Zde se spontánní úzdrava z vitálních sil organismu nedaří, problém přetrvává a nebo se dokonce postupně zhoršuje. Často se pak různá traumata vrství na sebe, řetězí se a dál oslabují organismus. Pak říkáme, že člověk je prolezlý nemocemi. Příčin může být mnoho, o tom zas někdy jindy. Bodem obratu může být návštěva terapeuta který se dokáže kontaktovat se silami Dechu života a způsobit jejich vědomou aktivaci. Fandím také psychosomatické medicíně, která hledá kořeny obtíží v dosavadním životě nemocného, v jeho životním stylu, postojích a v negativních životních vzorcích, které nemocný stále nevědomě opakuje. To často bývá velké dobrodružství. Ale o tom také někdy jindy.

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole.